Na počátku mé profesní cesty byla „Charbulka“. V samotném startu mé cukrářské kariéry svou důležitou roli splnila paní Věra Štěpánská, učitelka odborných předmětů, tohoto času v důchodě, k níž i nadále cítím velkou úctu a vděk. Nezapomenutelným je pro mne i svérázný pan Jindřich Huráb, mistr odborného výcviku. Roku 1985 jsem získala výuční list v oboru cukrář a dodnes jsem s touto školou v pravidelném kontaktu. Nejen jako porotkyně Moravského poháru, ale rovněž jako cukrářská technoložka IREKS ENZYMA. Eliška Dernerová je také členka představenstva Asociace kuchařů a cukrářů České republiky AKC ČR, předsedkyně představenstva AKC ČR pobočky Brno a mezinárodní komisařka WACS (Světová asociace kuchařů).

Rád vzpomínám na skvělá léta, kdy jsem se na „Charbulce“ připravoval pod vedením paní Olgy Vyškovské a dalších pedagogů, na budoucí práci v prostředí české reklamy a marketingu. Teorii i praxi jsem později dokonale zúročil při zakládání Asociace komunikačních agentur a vedení vlastní marketingové agentury. Specializace na cestovní ruch byl první krůček k cestě za plněním objevitelských snů. Takže základy pro cestovatelskou kariéru byly položeny právě na této škole.

Na této škole jsem se vyučil v oboru Kuchař-číšník. Nevím, jaká slova volit pro přátele a kamarády, kteří mi vytvořili takové příjemné podmínky, jaké jsem prožil při mém studiu, které mě vybavilo do života kromě nabytých vědomostí především komunikačními schopnostmi. A tak vám všem, se kterými mi bylo, je a bude dobře – děkuji za to, že jste mi radili a pomáhali, že jste mne učili, že jste na mne mysleli. Děkuji vám za všechno a nezapomeňte, že to, co je veselé, je i smutné, a taky naopak. Říká se tomu život. PS.: Tato slova patří i všem těm, kteří jsou právě nyní se mnou.

Kulturistika je sport, který vyžaduje nesmírnou kázeň a disciplínu, chcete-li něčeho dosáhnout nejen ve sportu musíte mít správné základy už od mládí a právě toho se mi dostalo na škole Charbulova 106, která mi dala nejen předpoklady pro to vyhrávat, ale i pro život jako takový

Můj otec vlastní malou restauraci kousek od Brna, a tak pro mě už od mala bylo velkým snem stát se kuchařem a jednou tuto restauraci vést. Volba tedy byla jasná. V deváté třídě jsem si podal přihlášku na Charbulku, jiná možnost pro mě neexistovala. Měl jsem možnost poznat skvělý kolektiv spolužáků, příjemný personál na praxi a učitele, kteří znají nejnovější trendy v oboru. Nebylo snad nic, co by se mi na škole nelíbilo. Na praxi mě učitelé naučili vše, co jsem kdy potřeboval. Vždy, když teď před sebou mám obtížný úkol, vzpomenu si, co by na to řekl pan Hanák, šéfkuchař ze školní jídelny a nejlepší kuchař, jakého jsem dosud potkal. Rád na školu vzpomínám, dala mi mnoho přátel, zážitků a důležitých zkušeností.